Zodpovědnost bloggera ?

Slovo blogger nemám příliš rád, ale co se dá dělat, celkem vystihuje míru grafomanského exhibicionismu vyjádřeného na internetu.

Nechci hodnotit, ale asi bychom se všichni shodli, že nějaký důvod blogger pro své psaní má. Prostě nějaký, který zná přinejmenším on sám. Myslím si, že pomineme-li určité okrajové kategorie, blogger píše proto, aby něco řekl, vyhlásil nebo s ním třeba i polemizoval, on sám může chtít provokovat, ale jedno je asi společné - chce být čten. Ano, může jít o snahu všeobecnou či naopak úzce vymezenou, ale prostě chce být "někým" čten.

Internet je svobodné médium, dnes se nabízí rozsáhlé možnosti včetně výběru zodpovědnosti.

Jednou z možností je soukromý blog. Prostě si zaplatím doménu, hosting a pak použiju nějaký design stránek. Bloggerských šablon je dost. A pokud se do nich "nevejdu", použiji vlastní design.
Dává to výhody "my house my castle", tedy plně kontrolovat, co chci či nechci, za předpokladu respektování příslušných zákonů.  Nevýhodou může být malý pagerank, čtivost, obecné povědomí o takovémto bloggerovi může být malé.

Další je free blog, šablonovitý přístup, přijetí implicitních podmínek poskytovatele. Nulové náklady většinou stylem něco za něco. přístup k datům má i poskytovatel a ne jen vy. Ono se nakonec nejedná o zase tak principiální rozdíl meźi soukromým blogem, záleží na podmínkách.

No a nakonec je známý blog prostor. Většina médií aktivních na internetu dovoluje vést si vlastní blog. Charitativní důvody je k tomu nevedou, ale spoustu lidí to láká. Budou víc vidět, jsou členy více viditelného bratrstva AjiDnes nebo třeba Folkovek. Tyto blogy jsou sice vázány určitým kodexem, ale většinou pružným a je také nepochybně veden ekonomickými zájmy média. Proč rušit problematického bloggera, který má vysokou čtivost ?

Ale líbivá hesla a jednoduché pravdy nabízel i jistý nepříliš úspěšný malíř s knírkem a jak to dopadlo je známo.

Což vede k původní otázce - jaká je odpovědnost bloggera ? Z principu věci vymezena platnými zákony, v lepším případě usměrněna určitým kodexem. Svoboda je poznaná nutnost, zcela svobodný či ničím omezený, ani zodpovědností blogger není nikdy.
Zvláště ve známých blog prostorech dochází k balancování na hraně zákona a slovičkaření. Blogger napíše něco tak, že je to právně těžce napadnutelné, ale i zároveň jednoznačně pomluva či výmysl. Nikoli explicitně. A čtivost má velkou.
Nemusí se bránit, presumpce neviny platí, dokazovat by musela žalující strana. A blogger na to hřeší. Chce být viděn. Fajn.
Neprokázané křivé nařčení má charakter stigma. A klasické definice kruhem: "no jo, oni mu to sice neprokázalia,e safra, něco na tom přece musí být...". Ne, nemusí, nevina se špatně prokazuje, důkaz viny je snazší. A napáchaná škoda je prostě velká. Jednou vypuštěné slovo-šíp do toulce nevrátíš.

Domnívám se, že v tuto chvíli by měla zafungovat nějaká výstraha od provozovatele. Ne na základě zákona, ale na základě kodexu či na základě prostého faktu, že se mi to, co blogger dělá prostě nelíbí. Že to zavání cenzurou ? Ale vůbec ne, alternativ je přece hnedle několik: psát na jiném blogu, na svém blogu ... nejde o žádný útok na svobodu slova.
Toto u velké části případů nevychází. Snaha o pluralitu názorů je hezká, ale pokud by takovéto chování vydavateli vadilo, mělo by být zrušeno. Neboť pružný výklad kodexi plus ponechávání problematického přispěvatele může evokovat tichý souhlas.
Výstraha by nemusela být právně neprůstřelná, výstraha je taková, že "my house, my castle". Tedy chovej se u mě jako na návštěvě. A výstraha pro bloggera, který chce být čten je dočasná nebo trvalá blokace. Na nějaká upozornění prostě kašle, ale když chce být čten, zpětnovazebně by to mohlo působit.

Že nemám pravdu ? Podívejte se, kdo je nejslavnějším bloggerem, co a jak píše...