Radku...

Žil byl jeden Radek. Nebo Jan ? Ani nevím.
Psal za dávných časů do časopisu, převážně pro mladé čtenáře. Ti jej celkem brali, byl statečný a nebojácný. Tedy, tak v rámci normy.
Pak i napsal knihu. "Tytyty, bacha" se tuším jmenovala a zrazovala před nějakým nebezpečenstvím.
Měl kredit (i morální), tak co se zacinkalo klíči, začal komerčně odhalovat nějaké nekalosti. Vastně kdekteré, byl za to nezávisle placen a každý holt má svou hypotéku. Tak, přiznejme, občas se mu i něco povedlo vyhmátnout, ve vší skromnosti neopomněl říci, že to ON a JEN ON, ti bezejmenní týmoví prostě nebyli.

No, tady to bylo pořád fajn, švec se držel svého kopyta a mírně stárnul. Těžko říct, kdy kde hledal útěchu, fakt je ten, že zhruba v tuto chvíli se tam přibližně datuje narození jeho potomka. Nemanželského.
I přišla politika, byl čas vyčistit celý ten Augiášův chlév a vznikl k tomu jeden politicko-ekonomický subjekt. Hlásal, že je jako na čase uvést vše na pravou míru a k tomu si ještě stát pěkně pohlídat ze všech stran. Šéf této firmy se rozhodl, že je docela dobrý nápad mít hezký marketing, ale pěkná modelka v čele strany ? Neee, ty jen do parlamentu. Inu najal mouřenína, našeho Radka. Zahráli jsme si hru na vnitrostranické volby, dokonce jsme do toho i internet zapletli (bohužel trochu amatérsky, no ale co) a došli jsme k předem známému výsledku. Radek.
Mouřenín kraloval. Tak statečně, že i sám uvěřil, že není mouřenínem, ale opravdu šéfem. No, to se stává, všichni mu kývali jako že ano, rolls-royce si může vybrat jakékoliv barvy a tiše dodávali za předpokladu, že to bude černá. Radek si spletl hřiště, politika opravdu není redakce novin ani televizní studio, i když to tak místy vypadá. Švec se nedržel už svého kopyta, dostával instrukce a pateticky hledal pointu pro každodenní příběh do novin.
Zpočátku to i docela fungovalo. Ostatní partneři projektu vládnutí si sice uvědomovali, že jdou do paktu s ďáblem, ale no tak co, dostaneme je do patřičných mezí. Vždyť takových posledních spravedlivých už tady bylo... Jednali s majitelem firmy a naoko i s mouřenínem a mouřenín byl šťastný. Dej blbcovi funkci a vymyslí lejstro, říká přísloví.
Radek se u svého korýtka trochu utrhl z řetězu a šlapal jak slon v porcelánu. Když partnerům došlo, že noví, čistí a křišťáloví tak trochu hlídají i je, začalo být zle. Inu, jak by ne, dělejte si čurbes na svém písečku, ale tady je Krakonošovo.
Začala hra na vydírání. Ne že by to bylo v české politice něco nového, to ne. Nicméně ostatní takoví hadi měli vždy určitou noblesu, nepřestřelili a především se snažili hájit sami sebe, což je dělalo čitelnějšími. Je dobré znát svého nepřítele, to už věděl jeden válečný stratég z Číny.
Mezitím tak trochu praskla osobní názorová konzistence Radka, vzorný záletnický otec. Svatý Lucifer.
Radkovi sebrali hračku, šéfa firmy obvinili jeho zaměstnanci, inu "aký byl, takú potkal", tak Radek a spol. kolem sebe kopali a kopali. Vždy ve věcech zásadních (nebo veřejných?), ale konzistenci názorů tam šlo najít asi jako v absurdním dramatu. Těch prohlášení, jej, těch bylo tolik, že skloňování pádu vlády bylo celkem každotýdenní. Mezitím firmě sebedestrukčně klesaly preference celkem pod bod mrazu. To je zlé, ale vydírací argument "nám už je to jedno, po volbách tu nebudeme, ale vám to není jedno" má také něco do sebe.
Ale tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne.
Parťáci měli už docela dlouho Radka a jeho lidí plné zuby, ale uvědomili si, že nové volby pro ně nejsou zase tak špatná věc. Raději co nejdřív dalo by se říci, sice bude výprask, ale ne tak velký jako by byl ten regulérní.
Vydírání se otočilo, hele, Radku, už dlouho si neuvědomuješ, že Ty potřebuješ nás víc než my Tebe, navíc máte nějaký nepořádek v té vaší firmě, koukej poslouchat. Radek nepochopil a dál trucoval, bez něj to přece nejde. No, problém nastává, když z lodi začnou utíkat krysy, to se sice ještě na první palubě dá tančit, ale lepší je se podívat, kudy zatéká.
Dramatický poslední pád vlády, demise a podobně, to by byl pěkný díl investigativního novináře. Jenže režisér je někdo jiný. Radek ohlásil dramaturgii a zjistil, že všem je to tak trochu jedno. Ouha, oznámil pravý opak a taky nikdo nic. Copak mě nikdo nepotřebuje?
Ne, Radku nikdo Tě nepotřebuje, dokonce se Tě ani nemusíme na nic ptát. Je těžké být mouřenínem a chameleonem a v extralize používat finty krajského přeboru.

Radku, zabal to.

Víš, ono teď nejde už ani o výhru, ani o remízu. Jde jen a jen o to, jak velká bude prohra. Trocha pokory by se i vyplatila, třeba bys přesvědčil nějakého kámoše, že bys dělal v JEHO týmu investigativců nějakého pěšáka...